Co je „beuronské umění“?

O co víc zůstal po desetiletí tento směr sakrálního umění z 19. století a počátku 20. století nepovšimnut, o to klíčovější byla jeho skutečná úloha. Beuronské umění není nic nového a převratného, je ale tmelem spojujícím mezeru mezi uměním „starým“ a uměním, které nazýváme „moderní“ a které začíná secesí.

Podobně jako salón secesionistů vzniká umění Beuronské umělecké školy jako vymezení se – proti naturalismu, popisnému realismu i romantismu doby. Nehledá nic menšího než samotnou Krásu, a protože jde o sakrální umění, jehož původci jsou benediktini z kláštera v Beuronu, je tato Krása hledána v řádu božím.

P. Peter Desiderius Lenz, zakladatel školy, tento řád nacházel ve starém umění – především v antice, byzantském a egyptském umění. Jejich společným prvkem mj. bylo malování na základě číselných poměrů a geometrických konstrukcí, které se pozoruhodně objevovaly i v přírodě. Lenz, okouzlen těmito principy, na nich postavil celý Kánon, celou teorii ke kresbě a malbě. Vedle toho kladl důraz ještě na dvě věci:

1) Díla musí být přísně anonymní – jen tak lze docílit jejich čistoty. Jakékoli přivlastnění obrazu, touha do něj vtisknout „něco svého“, dílo pošpiňuje.

2) Díla musí být dokonalá a nerozeznatelná – malovat se proto musí podle „mistry“ připravených šablon a kartonů.

Opavské Marianum, 1922

Opavské Marianum, 1922

Beuronské umění našlo překvapivě silnou odezvu. Po vyhnání Bismarkem z mateřského beuronského kláštera se část komunity usídlila v pražském klášteře Na Slovanech (Emauzy), odkud svá díla mniši šířili dál, a to i mimo benediktinský řád. Jejich práce (především z konce 19. a první třetiny 20. století) můžeme najít v Německu (Beuron, Eibingen, Räckelwitz), Rakousku (Vídeň, Bertholdstein), Itálii (Monte Cassino, Řím), Chorvatsku (Záhřeb), Izraeli (Jeruzalém), USA (McKeesport, Missouri, New York), Brazílii a samozřejmě v České republice (Emauzy, klášter sv. Gabriela v Praze, Sacre Coure v Praze, kostel sv. Rodiny v Praze, kaple kláštera boromejek v Teplicích, Růžencový kostel v Českých Budějovicích, Marianum v Opavě, hudební síň v Hradci Králové, v Kladně ad.). Řada z nich ale byla poničena.

Beuronské umění působí jako pravoslavné – to je dáno především výběrem barev (zlatá, tmavě modrá ad. syté, temné barvy). Spolehlivým poznávacím znakem je dokonalá figurální malba postav s ušlechtilým výrazem, plochost (především v raném období), silné kontury, práce s ornamentem a typické písmo.

Knihovna

Pro arte beuronensis se ve spolupráci s Gymnáziem Teplice snaží systematicky shormažďovat především sekundární literaturu k tématu beuronského umění. Fond je umístěn v knihovně gymnázia, Více informací poskytne knihovnice paní Jitka Lébrová.

Odkazy s beuronským uměním více či méně související

Němečtí benediktini www.benediktiner.de Německy
Gregoriánský chorál http://choral.svtomas.net Česky
Kláštery Beuronské kongragace www.benediktiner-orden.de Německy
Mezinárodní stránky benediktinů www.osb-international.info Anglicky
Německé benediktinky www.benediktinerinnen.de Německy
Opatství Hagia Maria Sion www.hagia-maria-sion.net Německy
Beuronské arciopatství www.erzabtei-beuron.de Německy
Opatství sv. Hildegardy v Eibingenu www.abtei-st-hildegard.de Německy
Hrad Strassberg www.strassberg.de/burg Německy
Růžencový kostel v Českých Budějovicích http://petrini.zde.cz Česky
Klášter Emauzy www.emauzy.cz Česky
Mezinárodní stránky benediktinů www.osb.org Anglicky

Věříte, že si kaple zaslouží zachránit? Podpořte nás.